Jaroslav Jaro - řezby, sochy.

Výtvarné tvorbě jsem se věnoval už od dětství, kresba, malba, linoryt. Nejvíce mě však zaujalo prostorové vyjádření. Nejprve modelování a kašír, později dřevořezba. Vždy jsem rád cestoval do cizích zemí. Tam se zrodil nápad tvořit všude, kde jsem právě byl. Vše kolem se neustále mění a inspiruje k často výrazným obratům ve smyslu díla.

Vše začíná spontánně výběrem materiálu. První plán je pouze kompozicí, druhý, v něm je sdělení, co socha znázorňuje a třetí je příběh jejího dynamického vzniku, kde se rodí pocitový smysl sochy. Výrazy tváří, pojednání povrchu, abstraktizace, propojení již vzniklého s vnitřním prostorem, případně záměrné ponechání části prvních tvarů ve své brutalitě. Vždy zbývá i trocha prostoru pro tajemství. Jde o detaily, které lze pochopit různě a i já sám si často užívám jejich neurčenost. Střídání míst sebou přináší spoustu nečekané inspirace. Vznikla z toho pro mne příjemná spirituální zábava často na hranici mejdanu. Někdy až po čase člověk zjistí kdo je a proč vidí věci jinak, než jak je viděl v minulosti. Starý tvar je pochopen, ale ne zapomenut. Je to jeden ze základních kamenů mojí cesty, který je třeba stále upřesňovat, posilovat a na kterém lze uvařit nové věci. Asi tak, jako v životě, nic nevznikne samo a pokud něco chceme, musíme si to postupně stvořit sami. Bez základů nevznikne detail, který tvoří celek. Většinou tvořím volně v přírodě, pro náročnější tvorbu jsem si vytvořil originální mobilní ateliér.

Minulost z které vzniká v přítomnosti budoucnoct

Nejčastěji figurální řezby mísily vlivy Afriky, kubismu a grafitty, většinou šlo o improvizovanou tvorbu metodou ztracené kresby. Zpočátku šlo o spontánní reakce na okolí, parky, festivaly, hospody, přírodu. Vznikaly i sochy "normálním způsobem" dle kresby a modelu v ateliéru, ale vždy tu byly dva břehy. Ten divočejší, dle mého soudu zajímavější se stal základem. Později postupně vznikly další způsoby zobrazení představ do hmoty. Stavba kompozic, pojednání povrchu, nebo zpracování hran.

Dnes už jsou všechny metody rovnocenné. Stávají se pro mne cestami, kterými se mohu v procesu vydat kdykoli chci. To je svoboda. Moje současná cesta se zabývá jejich kombinací. Na důležitosti nabývá tajemství, které lze pochopit i během tvorby. Nic není náhoda, jen nepochopené příčiny vytváří tento pocit. Vše co nazývám improvizací, jí vlastně není, jen mám schopnost vidět kdo jsem byl, než jsem Zapomněl.


berte to s humorem a žijte svobodně s nekonečnou trpělivostí a ostatní přijde samo.

Jarouš Jaro